Vznik Akrasie
Hledání podpory je pro lidi s ADHD stále detektivka. Srozumitelné informace, odborná péče i lidé, kteří rozumí, se hledají těžko. Sami jsme si tím prošli. V srpnu 2022 jsme se rozhodli, že u tohoto hledání nezůstaneme.
Začalo to tím, co nám samotným chybělo.
O ADHD jsme už něco věděli z psychologie, odborné literatury i vlastních závěrečných prací. Zároveň jsme postupně zjišťovali, jak jinak vypadá ADHD na papíře a jak jinak v každodenním životě.
A také jak obtížné tehdy bylo najít v Česku srozumitelné informace, podporu a dobrou orientaci v tom, kam se vlastně obrátit.
Časem nám začalo být jasné, že podobně netápeme sami.
V roce 2022 jsme se rozhodli, že nechceme zůstat jen u hledání odpovědí pro sebe. Založili jsme Akrasii.
První workshopy a setkání
Začali jsme pořádat první workshopy a setkání pro veřejnost. A učili se při nich poslouchat, s čím lidé skutečně přicházejí.
Z vlastních otázek jsme začali dělat veřejné téma.
Začali jsme pořádat první workshopy a setkání pro veřejnost.
A právě při nich se začalo ukazovat něco, co ovlivňuje Akrasii dodnes. Nestačilo jen předávat to, co jsme si načetli. Potřebovali jsme také poslouchat, s čím lidé skutečně přicházejí. Co jim chybí. Co jim pomáhá. Co řeší doma, při studiu, v práci nebo ve vztazích.
A kde je potřeba přeložit odborný jazyk do normálního života.
Z Akrasie se postupně stávalo místo, kde se začala potkávat odbornost se zkušeností komunity.
První svépomocné skupiny
- první svépomocné skupiny
- metodika, podle které skupiny běží
Nestačilo mluvit o podpoře. Začali jsme ji vytvářet.
Čím víc lidí jsme potkávali, tím jasněji jsme viděli, že informace jsou jen jedna část skládačky.
Někdy člověk potřebuje také místo, kde může pravidelně být s dalšími lidmi, kteří některé věci znají ze svého života a kterým je nemusí pokaždé vysvětlovat od začátku.
Začali jsme proto budovat první svépomocné skupiny pro dospělé s ADHD a vytvářet rámec pro jejich fungování.
Nechtěli jsme, aby dobrá skupina vznikla jen tehdy, když se náhodou potká několik správných lidí.
Začali jsme přemýšlet, jak podporu stavět tak, aby se dala zlepšovat, předávat dál a postupně fungovat i bez nás.
Rok, kdy nás začalo být slyšet
- prof. Anthony Rostain & prof. Mohr
- finále Social Impact Award
- ADHD Europe
- Karlínský den duševního zdraví
- workshopy pro UTB a Thermo Fisher
- podpůrné skupiny pro maminky
Od komunity k odbornému stolu.
Rok 2025 byl chvílí, kdy jsme začali zkušenost lidí s ADHD častěji přinášet tam, kde se o podmínkách kolem nich rozhoduje.
Na kulatém stole s Jihomoravským krajem jsme záměrně propojili perspektivy, které se u jednoho stolu nepotkávají automaticky. Klinickou praxi. Vysoké školy. Zaměstnavatele a HR. A především zkušenost lidí s ADHD samotných.
Nechtěli jsme skončit u panelové diskuse. V navazujícím workshopu jsme společně pojmenovávali, co v podpoře dospělých s ADHD funguje, co chybí a co by se v regionu mohlo konkrétně změnit.
Výstupy jsme následně dál rozpracovávali s Jihomoravským krajem a JINAG. Téma neurodiverzity se poté promítlo i do návrhu další osvětové a vzdělávací aktivity v rámci Zdravého kraje.
Jedním z odborných vrcholů roku pro nás byla přednáška prof. Anthonyho L. Rostaina, spoluautora The Adult ADHD Tool Kit, kterou jsme uspořádali pod záštitou Národního ústavu duševního zdraví.
Na přednášku navázala panelová diskuse s prof. Pavlem Mohrem. Zkušenost z klinické diagnostiky přinesla psycholožka Karolína Štipská a večerem nás provedl novinář Jiří Pasz, spoluautor knihy Normální šílenství.
Bylo nám ctí vytvořit prostor, kde se potkal výzkum, klinická praxe a zkušenost lidí, kterých se ADHD osobně týká.
Ve stejném roce jsme byli součástí Karlínského dne duševního zdraví a s jedním z našich rozvojových konceptů se dostali do finále Social Impact Award.
Pomohlo nám to začít přemýšlet méně v jednotlivých akcích a víc o tom, jak mohou informace a podpora kolem ADHD postupně tvořit propojenější celek. Některé z těchto myšlenek rozvíjíme dodnes.
Postupně jsme se také víc propojovali s evropskou ADHD komunitou a stali se součástí ADHD Europe.
Nešlo nám jen o to být víc vidět. Chtěli jsme, aby bylo víc slyšet téma dospělého ADHD a zkušenost lidí, kterých se týká.
Síť skupin v pěti městech
- síť skupin v 5 městech
- ADHD na dece
- výroční setkání ADHD Europe v Aténách
- výzkumné spolupráce
- nový web a databáze podpory díky JMK
Teď méně přidáváme. Víc stavíme na pevno.
Po roce pilotního fungování svépomocných skupin jsme si místo rychlé expanze dali jiný úkol. Poctivě se podívat na to, co funguje, co drhne a co potřebujeme nastavit jinak, aby podpora mohla být kvalitní a dlouhodobě udržitelná.
Sbíráme zkušenosti přímo od účastníků, upravujeme metodiku, zpřesňujeme fungování skupin a stabilizujeme jejich koordinaci.
Nechceme otevírat další skupiny jen proto, že je o ně zájem. Chceme dobře postavit ty, které už existují.
V lednu jsme zároveň otevřeli první odborně vedenou podpůrnou skupinu pro mámy s ADHD.
První běh má za sebou moc hezkou zpětnou vazbu a na podzim otevíráme další. Zkušenosti z pilotu průběžně vyhodnocujeme, aby nezůstalo jen u jednoho povedeného běhu, ale mohl vznikat program, který má pevnější rámec.
Podporu nechceme řešit jen u jednotlivce.
Na metodickém setkání vysokoškolských poradců v Ostravě jsme se potkali se zástupci Asociace vysokoškolských poradců a řady českých univerzit.
Velká část debaty původně mířila k úpravám u zkoušek. Společně jsme ji ale otevřeli také směrem k tomu, co se děje mnohem dřív. K adaptaci v prvním ročníku, exekutivnímu fungování, zahlcení nebo riziku předčasného ukončení studia.
Pro nás je to důležitý posun.
Neptat se jen, jak má student s ADHD zvládnout prostředí školy. Ptát se také, jak může škola fungovat lépe pro něj.
V další panelové diskusi jsme téma ADHD otevřeli také směrem k vietnamské komunitě v Česku.
Možná menší bod v kalendáři, ale pro nás důležitý. Osvěta totiž nedává velký smysl, pokud se pořád bavíme jen se stejným okruhem lidí.
Začali jsme se víc dívat i za hranice.
V dubnu jsme za Akrasii vyrazili na výroční setkání ADHD Europe v Aténách.
Potkali jsme organizace z dalších evropských zemí, porovnávali zkušenosti a přivezli si řadu podnětů pro další práci.
Přivezli jsme si i jedno docela uklidňující zjištění. Řada problémů, se kterými zápasíme v Česku, se v různých podobách opakuje po celé Evropě.
A přestože se téma ADHD v dospělosti začalo u nás systematičtěji otevírat později, za několik let jsme ušli větší kus cesty, než jsme si sami uvědomovali.
Neznamená to, že máme hotovo.
Spíš že už máme na čem stavět.
A česká zkušenost začíná cestovat ještě dál.
V létě jsme se zapojili do mezinárodní výzkumné spolupráce s týmy University of Melbourne a University of Hong Kong v rámci Lancet Psychiatry Series on ADHD.
Podílíme se na české části dvou globálních studií zaměřených na stigmatizaci a socioekonomické dopady ADHD.
Pomáháme upravovat výzkumné materiály pro český kontext a zapojit do výzkumu české respondenty.
Pro nás má tahle spolupráce jednoduchý smysl.
Aby zkušenost lidí s ADHD z Česka nebyla jen naším dojmem nebo lokální debatou, ale součástí mezinárodních dat.
A abychom se k českým výsledkům mohli vrátit při další osvětové a advokační práci.
Díky podpoře Jihomoravského kraje současně vzniká nový web, odborný obsah a databáze podpory.
A měníme i to, na čem Akrasia stojí.
Většina toho, co vidíte výš, vznikla do roku 2026 bez stabilního externího financování.
Spoustu skupin, materiálů, akcí, rešerší a práce v zákulisí drželi lidé, kteří Akrasii dávali svůj čas vedle vlastní práce a života.
Dostalo nás to překvapivě daleko.
Není to ale model, který chceme romantizovat.
Rok 2026 je proto i rokem změny v zákulisí. Hledáme stabilnější financování, zlepšujeme fungování organizace a chceme postupně platit práci, která už nemůže stát jen na tom, kdo má zrovna volný večer.
Dobrovolnická energie je součástí DNA Akrasie.
Jen už na ní nechceme nechat stát úplně všechno.
Nechceme růst za každou cenu.
Chceme, aby to, co vzniká, vydrželo.
První roky Akrasie byly hodně o hledání, zkoušení a stavění nových věcí.
Teď chceme hlavně upevnit to, co funguje, vytvářet kvalitní odborné zázemí a dostávat zkušenost lidí s ADHD tam, kde může přinášet širší změnu.
A pořád nás drží stejná myšlenka jako na začátku. Aby v tom každý další člověk nemusel tápat sám.
Část té práce je vidět
Skupina. Akce. Workshop. Nový materiál.
Spousta ale ne
Rešerše a ověřování zdrojů. Metodiky. Evaluace. Koordinace. Jednání s institucemi. Hodiny práce nad tím, aby to, co veřejně říkáme, opravdu uneslo důkazy.
Co společně vytvoříme v roce 2027?
Začali jsme otázkou, kam se má obrátit jeden člověk. Dnes se stále častěji ptáme i na to, co se musí změnit kolem něj.
Máte nápad na spolupráci, chcete podpořit konkrétní projekt nebo přinést svou odbornost? Ozvěte se na info@akrasia.cz. Rádi nejdřív pochopíme, co řešíte.