Tady nemusíte ADHD pořád vysvětlovat.

„Jako by neexistoval filtr. Jako by neexistovalo tlačítko start a stop. Nekonečný vnitřní generátor myšlenek a nápadů, které se však nedají zaostřit a zaměřit k soustavné činnosti. Prostě si tak poletují světem, často jen tím vnitřním. Avšak… někdy si jako zázrakem najdou cestu na povrch a padnou na úrodnou půdu. Pak z nich může vyrůst něco opravdu nádherného. Něco jedinečného, co by jinak vzniknout nemohlo. A v ten moment všechen ten chaos začne dávat smysl.“

„Každý den se neskutečně snažím od rána do večera být tou nejlepší verzí sebe sama a každý den v tom totálně selhávám! Zapomínám, ztrácím, nedávám pozor, nevnímám, soustředím se tak moc, že něco jiného prošvihnu, křičím, jsem nepříjemná z vyčerpání, padám únavou….“

„Když jsem byla malá, o ADHD se nic nevědělo. Dokonce ani o tom, že kdo se narodí jako levák – má tak zůstat.

Celoživotně se v té neurotypické společnosti cítím osamělá. Víc, když jsem mezi lidmi, než když jsem sama. Nikdo mne ‚nezachytil‘, tak jsem si sama našla, co mne schovalo. Přizpůsobení. Doteď mne vůbec nenapadlo, že jsem ADHD. To jsou přece malí rozlítaní chlapci, ne? :-)

Vím to o sobě pár dnů. Pocit? Úleva. Protože přizpůsobování vás nakonec dožene. Tím uvědoměním teď vidím líp na další cestu.“

„Dělám hodně věcí, neznám občas míru. Ráda pomáhám, ale druhým, zapomínám na sebe…. to je jediná věc, kterou se potřebuji naučit.“

„Nejhorší je, že si vždy najdu nový koníček nebo zájem a nikdy nic nedokončím. Jednoduše se pro něco rychle nadchnu a hned mě to opustí. Bohužel to mám občas i s lidmi….“

„Jsme dospělí lidé, kteří si uvědomili, že mají problém dělat i věci, které mají rádi a chtějí dělat. Pomoc nevyhledáváme proto, že by nás to bavilo, ale často nevidíme jiné východisko. A říct si o pomoc fakt není nic špatného, tím bych chtěl apelovat hlavně na muže. O tom, že chodím do svépomocky, nemusí vědět nikdo, kromě jejích členů…“

„Často se stane, že celý den jím jednu věc. Chleba, cornflakes, koláč… Taky se stane, že nejím nic. Někdy taky zapomenu a večer si uvědomím, že jsem nic nejedla a mám hlad.“